|
|
Divadlo Na zábradlí v období od odchodu Jana Grossmana do příchodu Evalda Schorma
Fialová, Daniela ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá Divadlem Na zábradlí v období od odchodu režiséra Jana Grossmana v roce 1968 do příchodu režiséra Evalda Schorma v roce 1976. Práce nejprve shrnuje společenskou a politickou situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a dává ji do kontextu se situací v kultuře. Následně je shrnuto prvních deset let existence Divadla Na zábradlí a popsány příčiny odchodu uměleckého šéfa Jana Grossmana. Hlavní část práce se věnuje dramaturgii divadla v letech 1968-1976 a osobnostem, které v té době v divadle působily. Jednalo se zejména o Jaroslava Gillara, Jaroslava Chundelu a filmové režiséry Jiřího Menzela, Juraje Herze, Jiřího Krejčíka, Jaromila Jireše a Evalda Schorma. Prostřednictvím dobových kritik je vytvářen obraz této pražské scény v nelehkém období českých dějin. Léta 1976-1978 (doba do emigrace Jaroslava Chundely) jsou pak popsána téměř telegraficky pro úplné zdokumentování tohoto období.
|
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Andrej Krob
Jančálková, Petra ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Jiřík, Jan (oponent)
Diplomová práce Andrej Krob sleduje Krobovu pozoruhodnou cestu k divadlu od jeho seznámení se s Václavem Havlem na vojně v roce 1957, přes Krobův příchod do Divadla Na zábradlí na počátku šedesátých let dvacátého století a zejména jeho spolupráci s režisérem Janem Grossmanem, po jehož boku se Krob postupně vypracoval z kulisáka až na režiséra. Z četných Krobových inscenací je pozornost věnována jeho úplně prvnímu, málo známému režijnímu počinu, studentské inscenaci Krále Ubu, uvedeného na zámku Březnice v roce 1964. Nejpodrobněji se však práce věnuje vybraným klíčovým Krobovým inscenacím her Václava Havla. Setkání s tímto autorem bylo pro Kroba i krystalizaci jeho režijní poetiky zcela zásadní. Proto tato práce podrobněji popisuje a analyzuje zejména poloilegální představení Havlovy Žebrácké opery, kterou Krob uvedl v roce 1975 v Horních Počernicích a která se stala zakládající inscenací Divadla na tahu, a dále se věnuje i Krobově inscenaci téže hry v roce 1995. Kvůli ojedinělé možnosti sledovat herecké výkony je samostatná kapitola věnována též Krobově videoinscenaci Havlovy hry Pokoušení z roku 1988. Na základě důkladnější analýzy jmenovaných inscenací tato práce v závěru pojmenovává Krobovu divadelní poetiku a režijní rukopis opírající se zejména o text a techniku civilního, nezastřeně...
|
|
|
Nové trendy v kulturním marketingu: příklad Národního divadla
Jeřábková, Kateřina ; Klimeš, David (vedoucí práce) ; Ježková, Tereza (oponent)
Bakalářská práce shrnuje současnou teorii i praxi v oblasti práce s publikem (anglicky audience development). Zaměřuje se na zakotvení rozvoje publika do marketingové teorie, v rámci výzkumu pak na analýzu efektivity tohoto nástroje. Ve výzkumné části ukazuje práci s publikem z pohledu marketingových expertů tří divadelních scén - Národního divadla, Divadla Na Zábradlí a A Studia Rubín. Přináší také pohled publika na doprovodné programy, jednu z nejčastěji exekuovaných forem rozvoje publika. Práce definuje specifika marketingové praxe v kultuře, podrobněji se zaměřuje na marketing divadelních institucí. Zde se marketingová komunikace liší podle povahy dané instituce, podle jejího statutu, financování nebo velikosti. Práce si klade za cíl zjistit, jak diváci doprovodné programy vnímají, zda ovlivňují jejich vnímání (image) divadelní instituce nebo zda mají vliv na následné nákupní chování. Efektivitu těchto programů práce následně hodnotí také z hlediska oslovených marketingových odborníků.
|
|
|
Pantomima Alfreda Jarryho
Plicková, Karolina ; Christov, Petr (vedoucí práce) ; Pšenička, Martin (oponent)
Cílem této magisterské diplomové práce je probádání tvůrčí činnosti, analýza inscenací a vytvoření profilu jednoho z nejoriginálnějších českých pantomimických souborů, Pantomimy Alfreda Jarryho (PAJ). Skupina byla založena roku 1966 v Praze dvěma mladými mimy Borisem Hybnerem a Ctiborem Turbou a fungovala až do politického zrušení v roce 1972. Do historie se zapsala zejména mezinárodně úspěšnou inscenací Harakiri (1968). Diplomová práce sestává ze čtyř hlavních částí, které jsou dále rozděleny do několika podkapitol. První část uvádí čtenáře do historických kontextů němého umění: představuje koncepci tzv. moderní pantomimy Marcela Marceaua, impulsy ke znovuvzkříšení české pantomimy v jejím poválečném vývoji a zejména prostředí pražského Divadla Na zábradlí, které se stalo kruciálním při konstituování druhé generace české pantomimy, reprezentované skupinou PAJ. Mimové PAJ se vymezili proti tzv. imaginární pantomimě Ladislava Fialky a jeho skupiny Pantomima Na zábradlí a naopak se přiklonili k poetice absurdního divadla, kterou ve stejném divadle rozvíjel režisér a současně šéf činohry Jan Grossman. Jelikož česká teatrologie dodnes dluží Divadlu Na zábradlí monografii, definujeme alespoň dílčím způsobem polaritu i vzájemné souvislosti mezi Fialkovou a Grossmanovou scénickou poetikou a jejich vlivy na...
|
|
|
Aktuální stav informačních služeb v oblasti divadelní kultury a jejich vliv na public relations
Procházková, Kateřina ; Vlasák, Rudolf (vedoucí práce) ; Dombrovská, Michaela (oponent)
Diplomová práce se za pomoci metod výzkumného designu, který je označován jako "případová studie", zabývá typologií informačních služeb, jejichž správně zvolená aplikace a podstata jejich významu může eventuálně ovlivňovat styk s veřejností v institucích působících v divadelní kultuře. V rámci teoretické části je nastíněna problematika definice samotného termínu "informační služby", který je zde představen v kontextu internetového marketingu, a jsou představeny způsoby, ve kterých tento termín disponuje nadhodnotou v podobě ovlivňování aplikovaných procesů public relation dané instituce. Druhá část přináší základní metodologická hlediska kvalitativního výzkumu, pravidla tvorby případové studie jako zvoleného výzkumného designu, a v neposlední řadě je doplněna o použité metody sběru dat. Poslední a zároveň klíčová část práce je založena na vlastní analýze uplatnění, v rámci teoretické části uvedené, typologie informačních služeb a zabývá se výše uvedenou otázkou vlivu na procesy public relation ve vybraných institucích. Těmi jsou informační portál pro tuzemskou divadelní scénu s názvem divadlo.cz a oficiální webová prezentace Divadla Na zábradlí. Analýza má induktivní charakter a vznikala bez předem stanovené hypotézy. Veškeré kroky byly prováděny dle zásad deskriptivní případové studie, která se...
|
|
|
Divadlo Na zábradlí v období od odchodu Jana Grossmana do příchodu Evalda Schorma
Fialová, Daniela ; Just, Vladimír (vedoucí práce) ; Topolová, Barbara (oponent)
Tato bakalářská práce se zabývá Divadlem Na zábradlí v období od odchodu režiséra Jana Grossmana v roce 1968 do příchodu režiséra Evalda Schorma v roce 1976. Práce nejprve shrnuje společenskou a politickou situaci po vpádu vojsk Varšavské smlouvy v srpnu 1968 a dává ji do kontextu se situací v kultuře. Následně je shrnuto prvních deset let existence Divadla Na zábradlí a popsány příčiny odchodu uměleckého šéfa Jana Grossmana. Hlavní část práce se věnuje dramaturgii divadla v letech 1968-1976 a osobnostem, které v té době v divadle působily. Jednalo se zejména o Jaroslava Gillara, Jaroslava Chundelu a filmové režiséry Jiřího Menzela, Juraje Herze, Jiřího Krejčíka, Jaromila Jireše a Evalda Schorma. Prostřednictvím dobových kritik je vytvářen obraz této pražské scény v nelehkém období českých dějin. Léta 1976-1978 (doba do emigrace Jaroslava Chundely) jsou pak popsána téměř telegraficky pro úplné zdokumentování tohoto období.
|
|
|
Andrej Krob
Jančálková, Petra ; Topolová, Barbara (vedoucí práce) ; Jiřík, Jan (oponent)
Diplomová práce Andrej Krob sleduje Krobovu pozoruhodnou cestu k divadlu od jeho seznámení se s Václavem Havlem na vojně v roce 1957, přes Krobův příchod do Divadla Na zábradlí na počátku šedesátých let dvacátého století a zejména jeho spolupráci s režisérem Janem Grossmanem, po jehož boku se Krob postupně vypracoval z kulisáka až na režiséra. Z četných Krobových inscenací je pozornost věnována jeho úplně prvnímu, málo známému režijnímu počinu, studentské inscenaci Krále Ubu, uvedeného na zámku Březnice v roce 1964. Nejpodrobněji se však práce věnuje vybraným klíčovým Krobovým inscenacím her Václava Havla. Setkání s tímto autorem bylo pro Kroba i krystalizaci jeho režijní poetiky zcela zásadní. Proto tato práce podrobněji popisuje a analyzuje zejména poloilegální představení Havlovy Žebrácké opery, kterou Krob uvedl v roce 1975 v Horních Počernicích a která se stala zakládající inscenací Divadla na tahu, a dále se věnuje i Krobově inscenaci téže hry v roce 1995. Kvůli ojedinělé možnosti sledovat herecké výkony je samostatná kapitola věnována též Krobově videoinscenaci Havlovy hry Pokoušení z roku 1988. Na základě důkladnější analýzy jmenovaných inscenací tato práce v závěru pojmenovává Krobovu divadelní poetiku a režijní rukopis opírající se zejména o text a techniku civilního, nezastřeně...
|
host ::
RSS.